MS v Topoření 27. 8. 2016 | Teplice nad Metují
Začalo to tehdá předá mnoha lety, když byl ještě Pjotr na tomhle světadíle v Teplických skalách na Řeznické sekeře. Klasická cesta na Sekeru za V, se stavěním. Však pohoda, každý z nás má minimálně 186cm, tak to musí jít. A ono to nešlo. Zkrátka jsme nevěděli jak a taky jsme se určitě i báli. Pokračovalo to neúspěšným stavěním ze sedačky kousek od Čarodějky spolu s Marťasem o nějaký ten pátek později. Letos jsme prolomili ledy na Křižáku v cestě Kozí dech na věž Velbloud. Hurá, hurá nebylo to lehké, ale lehčí než vzrušit kastrovanou, feministickou, kryptolesbu z Řádu Sester sv. Ludmily.
Hlavní část storky, jež z nás učinila cos jedinečného se započala tajemné noci 26. 8. Početná skupina nevyléčených notorů zasedla ku stolu v Teplicích a začla rokovati. Po pár korbelích nápoje svrchně i spodně kvašeného zapředl se rozhovor o Mistrovství světa ve stavění. Každý začal měřit něco přes 2metry, zvedat ve dřepu hodně přes 2 metráky a mít ekvilibristické vnímání, že by ubalancoval stoj na rukou na židli spočívající na gymnastickém míči. Nu což jsme naprosto ideální skupina plná disciplinovaných a uvědomnělých důstojníků, jenž jim síla a odhodlání stříká z uší. Zítra je náš den!
Hned ráno vyvstanul stěžejní problém, nikdo se neožral tak, že by se nemohl fyzicky zúčastnit, nicméně se našlo dost takových jež bez dostatečného počtu promilí stavět zkrátka neuměli, či nechtěli kazit dílo ostatním. Po zhruba 2 hodinách práce, jakožto operátor call centra se podařilo seskupit bandu pěti dementů, co do toho půjdou, což bylo znesnadněno všudypřítomnými reprosoustavami a kupou moderátorů v okolí, přičemž každý potřeboval na svou atrakci upoutat víc, než ten druhý. Ve výsledku to znamenalo, že komentátor boldrových závodů, který byl na opačné straně parku, než my, byl slyšet nejlépe.
Nakonec jsme byly zaregistrovat náš zcela originální a neotřelý název družstva "Kdyby nám to viselo, tak jak nám to stojí" a čekali na naši tréninko-kvalifikaci. Samozřejmě ani to se neobešlo bez problémů, jeden borec byl ještě v Ádru na obědě a pořadatel na nás už trochu tlačil. Chtě, nechtě jsme museli provést menší kádrovou modifikaci a už už jsme nastoupili k tréninku. Hned prvním pokusem jsme odvařili základní kámen naší grupy a dostali se na průběžné 8. místo. To však nepřicházelo v úvahu, neb ,co bychom jako dělali ve finále, že??? 2. pokusem jsme pilovali techniku topové dvojice a já si vyzkoušel pozici základního pilonu a kolega mi dělal pro změnu aretátora. Můj současný post byl poněkud lehký, jen se tam postavíš, propneš nohy, civíš kompadremu do obličeje a čekáš, než se ta bandu slimejšů vysouká na tebe. Zato Pepa, který se staral o nástup borců a mou stabilitu měl plné ruce práce s mým pohodlím. Zkouška proběhla úspěšně a nakonec se na mě zbývajíci 3 borci ladně vyšplhli, jak veverky na lísku obsypanou oříšky. Ve třetím pokusu jsme se teda už jen soustředili na pilování techniky a posunu naší samolepky k výšinám. Radši první v pekle, než druhej v nebi! Jelikož je pepa o dobrých 6cm vyšší (a to je někdy skoro půl metru, že?) šel na svůj ptapůvodní post a já šel dřít bídu, jakožto poskytovatel jeho komfortu. No abych to dlouho nenapínal, stáli jsme tam napjatí jak struny a o neskutečných, možná i 12cm, deklasovaly dosavadní lídry závodu. Paráda, s tím už se dá vcelku žít, jelikož jsme nevěděli o žádném trumfu na velké finále. Naší základní mantrou bylo nespadnout. A škodolibě přát opak všem ostatním týmům. Nakonec po skončení kvalifikace jsme postupovali z příjemného 1. místa.
O pauze mezi finálem na nás byly kladeny vysoké cíle, jako se nezmazat před naším pokusem atd. Pepa to tentokrát zvládl a přemohl chtíč po chlastu, takže paráda. Čím bylo finále blíž, tím více nás nahodával červíček pochybností. 1 pokus a šlus. Havně to neposrat, hlavně nespadnout, nechytit se hrany, nezavrávorat, nenadělat si před publikem do gatí, když už má člověk povolené nohavice u sedáku a špatně zaškrcují případné neštěstí. A finále nám začalo. Jakožto lídři jdeme poslední, takže úkol je jasný. Naoko všem fandit(aby to podělali) učit se z chyb a okoukávat techniku dobrých pokusů.
Hned 4. družstvo předvedlo něco nevídaného a to to, že podpora základního člena stavění se jala šplhat na již 4patrovou konstrukci. Tímto tahem by nás všechny dokonale podělali. Naštěstí pro naše české a přející dušičky se zázrak odložil na dobu neurčitou a borec se v průběhu šplhu vzhůru odporoučel zas k matičce zemi. Dalších několik družstev nás dost nemile překvapili, když svou značku i přes vachrlatost svých konstrukcí došoupali až nad naši původní. Himl to je v hajzlu, vážně to musíme dát výš, ale jak? Abych nenapínal. Družstvo číslo 3 se dopustilo politováníhodného činu a to toho, mimo to, že dorazili s velikým spožděním, že topová koběta čapla něžně a takřka nenápadně hranu, ale chyba lávky. Žravý a lítý dav si toho prohřešku všiml a počastoval tým, který dál vesele pokračoval ve stavění vskutku nelibím bučením a tu a tam padaly i neslušná slůvka. Hlavní sudí však seděl pohodlně ve své rozkládací sesli, takřka za úrovní profilu desky na níž se stavělo a nečekaně na druhé straně, než se (ne)vinná dívčina prohřešila. Se slovy, že nic neviděl a u něj dobrý mi připomněl historku s bagetou a hlavně si vysloužil nevýslovný hate publika a jiných závodníků. Po pokusu se moderátor optal provinilé zenščiny, zda-li vzala onu hranu. Ona však patrně dle svého nejčistčího vědomí a svědomí opanovala, že nikoliv. Rozběsněný dav byl naštěstí dělen od kolbiště síťkou, tudíž bylo děvče ušetřeno hněvu davu po fyzické stránce. Po verbální stránce to už tak slavné nebylo. Dokonce si vysloužila i přání brzké smrti, inu co taková blbost dokáže z lidí udělat tušil patrně již tamnější Říšský kancléř. Družstvo dostalo dokonce i další šanci, což bylo dle finálových stanov naprosto nepřípustné. Ovšem jestli se dostavili si už nikdo asi nepamatuje.
Po skoro všech družstvech jsme přišli na řadu i my. Tlak byl veliký, ale když chceš být mistr světa, musíš to zvládat, přinejhorším to kardinálně poserem jen jednou. No pokus hezký, všichni se mi odspodu zdáli vyrovnaní, vysocí a pevní. Do předních pozic jsme se posouvali zvolna, to šlo vytušit pouze z ovací davu, jenž vždy křičel a užasle obdivoval naši špici. Nakonec se to asi povedlo, jelikož dav lidí propukl v řev, jekot, rykot a všeobecné veselí. Naše špička nedávala při vysvětlování pravidel pozor a držela se původních 3" v finální poloze, což již nebylo nutné.
Po dosednutí celého týmu na zem nám bylo nicméně sděleno, že pokus je neplatný, anžto sanolepka není korektně a předpisově nalepena. Jakej předpis todle doprdele řeší? A kde ho seženu? Je to s podivem, ale dav častuje hlavního arbitra přívalem nevídaných nadávek. Je to zkrátka neštěstí. Další pokus nepřipadá v úvahu, jelikož bychom to dali zas na stejné místo a akorát úhledně nalepili. Následuje několika minutová pře a tahanice. Já to už měl v prdeli a to samé si myslel o mozcích organizátorů, zkrátka jsem se smířil s faktem, že sem jenom tlustej debil, co nikdy nic nebude.
Nakonec jsem se stal mistrem světa! Pravda, připadal jsem si jako 2. brankář, co v turnaji chytá 8minut a málem dostane banána, ale při vyhlášení tu placku stejně dostane. Cen jsme nakonec dostali o trochu víc než bylo avizováno, ale to jen díky tomu, že to pořadatel opět krapítko zdefekoval, naštěstí měl zásobu a byl líný. Příště zkusíme založit "mistrovství světa v hodu sněhovou koulí levou rukou do svahu v 3. týdnu srpna" a třeba zas vyhrajem.
A jak se cítím jako mistr světa? Docela podobně jako dřív, jen už nesmím za deště chodit ven bez deštníku nad hlavou, jinak bych se utopil. Těpic příští rok do Teplic a snad to někde zas využiju.
A zde malý návod, jak na to:
Na základ postavíš 1. patro
K tomu přidáš další
Pak už jen přidáš kobětu co hmatá, co to dá
No a pak se jenom hřeješ na výsluní
přidal: Koněv | přidáno: 06. 09. 2016 | poslední editace: 08. 09. 2016
