Výlet 22. 8. 2015 | Hřeben Jeseníků

Psal se den 22.srpna, sobota, pošmurná, ovšem s vidinou slunečného počasí, snad né extra horko. 1013m n. m. vystupujem s busu a jdem do chaty. Automaticky se postavím do fronty a automaticky začnu předbíhat. Dostanu se na řadu a dostanu číslo. Jdu na záchod. Střeva mi dneska fakt prokazují službu, asi jako slepému nová televize. Čekáme ještě hodinu, v tom čase se ještě jednou mrknu na mapu a výškový profil trati...Výrovka ještě půjde,ale Malý Jezerník bude vražda, pak Sedýlko pod starým dědou a krutosmrt na Petráky, dál už jen panoramata z Vysoké Hole a hajdy přes Jelení na Skřítek. Teorie je za mnou, nicméně mi zbývá ještě pár tisícovel krůčků k zevlení. Pořadatelé vejletu nás dovedou na louku k sjezdovkám. Bláhově se dívám, jestli nepojede aspoň tatrapoma, mám to já ale smolíka. Nic nejede, budu muset ťapkat po svých. Zničehonic se štrůdl dá do pohybu. Prvních pár stovek metrů a asi sto výškových metrů predcházím běžce chůzí, pak musím přejít do klusu. Běží se dobře předbíhat je zbytečné, hlavně se nezkurvit a už vůbec ne na začátku. Po chvíly jsme pod Výrovkou, začíná kopeček a jelikož nejsem blbeček, tak jdu a neběžím. Následuje rovinka, kde se práší za kočárem a po nějaké době už vidím tu bestii. Zase si to kráčím, kolem mě se prožene pár magorů, co znějí, jako kdyby jim měla vyskočit hertzna, ale jedou s větrem o závod, ať žijí závody.
Vyštrachám se nahoru a popoběhnu k Švýcárně. Jídlo. Pití. Chcaní. Odpočívám, nejsem chrt závoďák, ani stroj a přeci jen jsem poněkud hřmotný jinoch. Ranec lidí mě předběhne. Když se cítím líp rozběhnu se. Do horizontu to několika vrátím i s úrokama, cítím se jak král. Zas to začíná stoupat a já jsem jak na emocionální houpačce. Nakonec se dopracuju vrcholu a sbíhám. Posraný kopce dolů, člověk si neodpočine jako na kole, ale furt běhá. Turisti čumí a pletou se pod nohy, nic s čím bych nepočítal, naštestí nemusím používat své tajné zásoby břitkých slůvek, abych si vynutil jejich pozornost, jsem dostatečně kolosální rozběhlá hora energie a naštěstí jim dochází, že přeměna mé kinetické energie v polohovou na průsečíku našich hmotných bodů by donesla mocnou destrukci, pročež mi uhýbají.
Pauza u Ovčárny nabízí první nefalšovaný fanouskovský harc, vejpitci u Horské skandují a vybízejí k extra výkonům. Možná tak vážně vypadám, ale debil nejsem, běžet na Petráky, tam co ženské smilnily se samotným Satanem, po první dekádě běhu není adekvátní, byť už jsem tam loni vyklusl, ovšem o dost čerstvější. U občerstvení jsem si všiml krabičky se solí, říkal jsem si, že bych si mohl trochu dát pro strýčka příhodu, byť sem se cítil býti v dosti dobré pohodě. Ještě banánu kus a mysli-tyčku do foroty a metu dál.
V kopci mě maže nějaký přemotivovaný týpek, našťeští mu dojdou magi asi po pár krocích. Zatím si vychutnávám tůru vzhůru, semtam popoběhnu, páč jsem davovej. Před vrcholkem něžně sprchne, bláhově vystrčím jazyk, bych pochytal trochu vláhy, nicméně mi v okamžiku vyschne, tak zas zavřu hubu. Začíná prej nejhezčí část výletu, tak se snažím kochat, předemnou se děsně rozmrdá týpek, tak raděj vejrám na zem, holt bez čoček a s tmavýma brejlema žádná hitparáda. Běží se fajn, i když začínám cítit lýtka, přeci jen jsem se dostal za svůj tréninkový limit. Zas to pár lidem natřu, říkám si cajk Kubíku, za chvíly to končí a ty ses bál a šetřil, už to bude jen z kopce. Omyl mladý pane, zase jsi na mapu čuměl jen zběžně, kdybys tu školu dodělal...
U nějakého rozcestí kouknu na kilometrovník, má. představu, kolik mi chybí a od ní odečtenou nějakou odchylku lidského chtíče a nenasytnosti, stejně jsem se podle KČT sekl o 2km. Nezáviděníhodna situace pro mou maličkost, nicméně jedem dál. Pár seběhů, výběhů a rovinka. Najednou se válím po zemi, jak při řecko-římském zápase. Co to sakra je? Aha, ony ty lýtka jsou asi v řiti. Vstávám a snažím se natáhnout nohu, abych vystrnadil tu ultimátní tenzi, po chvíli se to povedlo, hodný jinoch mi podá dobrůtku na tento neduh, část si nasypu vyschlé pusy a menší část do oka, pro strýčka příhodu zřejmě. Mé tempo se mění, pro mě k lepšímu, budu se moci déle kochat krajinou, kde jsem ještě nebyl. Na Jelení se napiju, ochladím si nožky, přičemž nevím, zda to pomůže, či uškodí a vydávám se dál. Už je to monotónní, úzká pěšina, kořeny, kameny, borová kleč a mrda lidí. Semtam někoho dostihnu a častěji někdo zezadu poleká mě. Už jen jednou se vyválím na zemi, naštěstí dík kamenu a né svalové dysfunkci. Doštrachám se k Břidličné hoře, Plecy a nakonec i k Pecnům, či jak se to jmenuje, z tama to hrnu dolů. Běžím přes paty, abych ulevil lýtkům, ovšem tuším, že mě budou další den proklínat kolena a kyčle. Seběh se zadařil a čeká mě posledních 500metrů ke Skřítku. Dobře, trochu nasadíš, stejně ses celou dobu flákal, stehna nebolí, plíce jsou v cajku, rukama to odkomíhám. Blbec nějak zapomněl na lýtka, zě? Na 400metrech sem musel v každém odvodňovacím kanálu rovnat haksny, připadám si jak pitomec, fííí další maratonec mě předběhl, sakra dyť běžím jenom půlmaraton, tak kde je ksakru problém? V cíly na mě už čeká.má squaw a její compadré v běhu tryskem. Proklopýtám cílovou bránu, jdu si pro kofolu, triko a lístek na klobinu. Nohy naložím do chladné vody, sprchy a pak k masérovi. Hirošima hadr. Prej to bude příště lepší. Doufám, že to nebude jak se sexem, že poprvé je to nejrychlejší a pak to bude trvat jenom dýl, jinak na to přístě seru.
Takže koukejte běhat a nežerte ty chemický sračky

přidal: Koněv | přidáno: 24. 08. 2015 | poslední editace: 24. 08. 2015