15 osmitisícovek během jednoho dne červenec 2014 | Ádršpachy
Questo, a či Ozvláštnění? Nejlépe all in one a all inclusive. Tak sme se jednou s Honzou střetli u káry v Ádru a že pudem horem Himálom zavzvlínat. Jedno bylo jisté, Jan chtěl jako první příjemnou hicovačku a já věděl, že druhá musí býti Kokšova štreka na Makalu. Scénař jasnější než modré neba nad Chamonix a co víc si k večernímu pivku přát!
S několikaměsíčním ohlédnutím zpátky tedy příkládáme onen popis jednoho zápasu, kde ego diktovalo a hlava držela krok:
Annapúrna - Rohová* Stoupal jsem jako dým pěknou spárkou, nahoře něco zapření, stavění a Asu je hore. První vrchol byl zdolán tak hladce a svižně, že se mi tomu opravdu nechtělo věřit.
Elegáncia, ladnost a radost z pohybu. První vlašťovka!
Makalu - Po galerii Hora, která vzbuzovala asi nejvíce otazníků a na jejíž jediné možné cestě k vrcholu stála celá expedice. Toto byl základní kámen a Asu ho chtěl zasadit jak jinak, než ze začátku. Nakonec šlo opět vše hladce jak obratce. Hrdina přeručkoval nejištěný úsek a dosáhl kruhu, od kterého jsme opět bez problémů postavili a prošli se galérkou hore.
To pude volně! Teda to sem si myslel, než sem marně odlízal do žlábku holou stěnou. V Chřibech asi ladné sjem cé, tady zůstanu u šlapání po ramenou souputníka.
Nangá Parbat - Cesta Šarpů Pěkná lehce převislá spára bez kruhu, kde se notně šlape do stěny na odtlak. Má opravdu koření, právě díky absenci železa a zajímavým krokům.
Jo, tak to jsem byl rád. Šmýkal jsem a hercna bušila i na jistějším konci lana, pánbů zaplať za ty dary!
Honza a Nanga Parbat
Čhogori - Stará cesta Nástup kónickým a ne moc komickým komínem, kde lezky šmikaj jak nic. No a nutno poznamenat, že srdce prvolezcovo, v našem příběhu momentálně patřící Asuovi, musí být vskutku lví a kamenné. Kema si prožil své, když po 18m komínu stál na předvrcholu, vůkolem kol vzduch, pod sebou zhola nic a dále se vyžadovalo opření do stěny a tou vzhůru. Prý i lezka tehdá šmikla a srdce se na chviličku zastavilo. A to nechceš. Nebo chceš?
Rozhodopádně co chceš, je ještě dýchat a úplně nejvíc nehledat výmluvy, proč to otočit šest metrů pod vrškem. Ještě že jsem nedostal výškovku, to už bych určitě nerozdýchal. Nutno dodat, že velikou roli právě v této cestě hrál fakt, že tomu byl jeden dva dny nazad, co tato hora byla poprvé ošlapána Italama právě před 50 lety.
Kangčhendžanda - Stará cesta Nuž, těla se musela prokousat kapradím a úžlabinami, aby mohla pozahradničit v prvních metrech a dál spárou a jak chtěla, zprava zleva oblézt balvan a vysupitat se komínem na vrchol nejvyšší, který nebyl nejvyšší.
Asu a Kandža
Přesun do dalšího sektoru a hned spára, která dala nejvíce do těla.
Manaslu - Truhlářská Širočina od Cikána s laškovně umístěným kruhem. Slyšel jsem historku o jeho osazení, kdy ho Cikán už už málem natloukl do kýžené správné pozice, ale údajně slezl trochu zpátky a tam zaťukal, aby si cestu kolem procházející zbojník nemohl vylézt pomocí odšlapu o kruh. Nuž, byl to velký boj, pár nalézání, vracení, otáčení a urputnosti. Málem mě to vyplavilo, ale o to větší radost na vršku. Nuž, ombre taky zabojoval, ale pomohlo až lano.
Čumím jak puk, nejdřív na kompáněra jak prostě linku přeběhne, a pak na svou nemožnost se přešukat širočinou. Přes prolomená zrníčka písku by to fakt nešlo. Asi začnu shybovat ve vlajce za hranu paneláku. Příště nad ní vyzraju!
Hidden peak - Kavčí komín Parťák chvíli obhlížel Smítkovu Koutovou, pročež se rozhodl bez komplikací vyvzlínat starou cestou na vrchol. Cestou kolem přitahovala oči Velká Šivova noc, která se táhne, jako by se nechumelilo.
Ono se taky moc nechumelilo, v zájmu zachování kolen rozhodnuto pro lehčí variant. Každopádně Šiva, to je věc, kerou oči jen tak neminou, kéžby byl aj skill!
Čho Oju - Stará cesta Zde mi již hlava trochu blbla a tak jsem se prapodivně soukal skrze balvany halabala poházené jak těstoviny v Kauflandu.. A z tohoto hlemzání a překračování jsem zapomněl, co to je lezení. Takže jsem pod vrškem chvíli připitomněle čuměl na závěrečnou stěnku než mi naskočilo „musíš použít chyty“ a lup bylo to.
Gašerbrum - Spirálová V akci opět Lukáš, bloudění komíny, čekání, sypání písku, vracení a hledání cesty. Pilíře jiných věží a závěrečná ekvilibristika. Stepování metr pod vrcholem, nevratný krok v rajbasu a další u pasu. Hypnotizování vršku a nahození vrcholovky.
Prostě civíš v rajbase, sice ti nechčije, ale zato se nevrátíš. To už jsem věděl, kudy vede pohodlná rampa normálky, ale zda, když skočím bude ve vrcholové oblině madlo, to né a né zjistit. Volím tedy schwabe a na OS nahazuji knihu, takto zajištěný rajbuňk se už šlape přeci jen líp...
Honza v Truhlářské
Dhaulágiri – Západní* Opět v průvodci oko zmerčilo Kokšovu línii. A jak jinak, byla skvělá. Žádné záludnosti a oplétačky, prostě lezení. Shodli jsme se na hvězdičce, jenž dekorovala den.
Opět ladnost, elgancia, lambada a sonce v očah. Plezír jak chceš....
Broad Peak - Podzimní hrana* Jobovka se sladkým koncem opět vyšla na Asua. Borec se navyvzlínal komínem jakože půjdeme Cestou za světlem, ale první ringo bylo dál, než hlava požadovala. Pak tedy komínotraverz skrz celou šířku věže do Podzimní hrany a hvězdičkovou hranou v pozdně odpoledním slunci na vrchol.
To je tak, když si chce kdos cos ulehčit. La Traversa stěnou byla skutečně za odměnu, ještě že jsem v jeskyních cos pochytil. Samotná kanta pak už jen jako třešínka pro uondané ruce. Doporučenihodná čuňačinka!
Lhotce - Cesta strachu Vytáhl jsem opět kartu s Kokšou. Když jsem stál pod spárou a viděl po celém dni těch krásných nula kruhů v cestě, měl jsem vlastně radost i strach, který utvrzoval hlavně název cesty. Nakonec nebylo co řešit. Prostě se lezlo. Jen nahoře jsem zabloudil na jiný vrcholek a vychutnával blízkost okolních věží.
Potměšilý název, ale Honzoslav jak by nic. Asi si řek, že času je málo a nádo spěšit. Tak přesně to bych potřeboval u svojí maličkosti v horách. Se mám asi ještě co učit!
Honza v Cestě Strachu
Čhomolungma - Stará cesta Člověk jen kousíček popoběhl bosky lesíkem do kopečka a už se na něj usmívala jedna z posledních zapomenutých princezniček. Jako první ji pohladil parťák se vší gentlemanovskou úctou, byť již trochu zvalchován.
Cesta tak pro Poka. Hodí se až bahno trochu vyschne, aby si lezbec nepřipad jak prase v chlívě. Ve spáře potěšil snad jen mechový kožíšek.
Šiša Pangma - Zapomenutá Již poněkud v rozkladu jsme se došontali k Šiše. Obešli jsme ji snad celou, než jsme jakž takž vytušili správný směr cesty. Řada byla na mě. Začal jsem se drápat několik metrů velice echtovní, zelenou, mokrou a nějak divně zahnutou širočinou. Parádní závěr kolekce. Po cvaknutí kruhu jsem ani s pomocí okoločnící borovice nebyl naladěn vzlínat vzhůru stěnou, která byla přede mnou. Měla to být IV! Odtraverzoval jsem tedy doleva do spáry a na vršek. Poslední. Krasuprinc zaťal a od kruhu dolezl stěnou. Pohled do vrcholovky mu odhalil novější cestu, tuším za VIIIb. Ale to vlastně nebyl konec...
Pamatuji si, že chci spadnout, ale ty obliny prostě drží (navíc bez mága!!), příjemné zjištění, že jsem silný, nepříjemné, že tohoto dne už nic krom choďáku nevylezu.
na vrcholu Broad Peaku
V průvodci se šklebila ještě jedna věž, která smrděla magickým prahem. Kótu 8.300 našel Asu a vylezli jsme ji každý po svém, sólo, a vychutnali vrcholek krásně naaranžovaný borovicemi a jehličím. Já bych těžší už nedal, pís on jů!
Co dál? Už nevím, co se mi honilo hlavou. Nebyl to hardcore ani procházka kolonádou. Určitě to ale bylo hrozně fajn. Základem byla kvalitní myšlenka kolekce. Už se třepu na další blázniviny. A druhý den to chce určitě rest, ani nemá cenu se škrabat do skal. Leda s kloboučkem.
The end my friends! V příštím roce se doufám už dostanem do užší nominace na Piolet d´Or, ať Frantíci vidí, zač je toho písku chleba!
Honza + Asu
upocený Gašebrum
přidal: Asu | přidáno: 05. 01. 2015 | poslední editace: 05. 01. 2015
