Tour de France únor 2013 | Francie, Monako
V zimním obobí dovážená zelenina chutná hnusně. Proto jsme se Asuem (expert na mexickou kuchyni) rozhodli nedostatek kvalitních vitámínů řešit přesunem do krajin teplejších, voňavějších a především s vysokou úrovní gastronomie.
Pro tento kulinářský zájezd jsme hledali do vozu ještě aspoň dva expediční kuchaře. Nakonec jsme sehnali pouze Ondřeje z Líšně, který tak aspoň mohl nevyužité místo v káře zaplnit nádobím a především Tesco ingrediencemi, které by bylo v cílové Francii problém sehnat a bez kterých se prý neobejde. Zhostil se toho velkolepě, jeden gastronomický zážitek střídal druhý. V přestávkách mezi nimi jsme si vyzkoušeli i místní lezení. To kvalitě gastronomie vcelku slušně sekundovalo.
Jak Asuovo chilli byly ostré zdejší převisy, jejichž nakyslý buket se dlouho držel v našich předloktích.
Ač jsme se na tuto sportovní příchuť rychle adaptovali, z beznadějně rozlezených těžších cest se nám žádnou zřetězit nepodařilo.
Naservírovali jsme si víceoblastní menu. Jako předkrm oblast La Turbie. Na rozjez fajn, ale víc nic. Skutečné hody vypukly až v Castillonu, kde jsem strávili několik dní a který stojí rozhodně za doporučení.
Slunce nás přes den příjemně povzbuzovalo, vznikly proto i odvážnější fotografie nahoře bez! (pro nedočkavé fanynky přímý odkaz do galerie)
Chladné bivaky ve vyrabované trafostanici, kde nějaký squatter vyryl na zeď název Asuova třetího rodného města, nás vyhnaly zpět k pobřeží.
Zjevení nápisu Šumperk v týdnu Asuových narozenin na něj silně zapůsobilo. Začal rekapitulovat své dosavadní pozemské působení a rozhodl se své hříšné tělo očistit v chladných vlnách středozemního moře. Prý to bylo zároveň jeho první koupání - myšleno v moři - což je životní milník sám o sobě.
Další oblastí byl Peillon. Převisy sektory La Grotta oproti Castillonu jsou o level dál, čili stropy. Ty po nedávné sněhové nadílce trochu prosakují, budiž nám to výmluvou a tak obracíme pomalu zpět k domovu. Poslední zastávka je opět La Turbie, vzdálenější sektor Marche Du Palais. O něco měkčí klasa, leč naše překrmená těla už nejsou s to uzmout něco z hostiny i pro deníček. Aspoň doplníme sérii atraktivních fotografií o fota s dlouhými hady.
A vylezli jsme vlastně něco? Ano i ne. Mimo spoustu suvenýrů si dovážíme hodnotné onsighty na rozlez a dolez, jejichž výživová hodnota atakovala magický stupeň 7b+! Fakt, že nejlépe lezl kuchař výpravy, nepotřebuje dalšího komentáře...
přidal: Paťák | přidáno: 01. 03. 2013 | poslední editace: 01. 03. 2013