KANIN leden 2010 | Slovinsko
V lednu byla v plánu účast na mezinárodní expedici KANIN -2000 do jeskyně Skalarjevovo brezno v Julských Alpách, pořádané sdružením Kóta 1000. Zůčastnili jsme se jí dva členové (Vojtěch Heger, Dalibor Janák). Cílem expedice byla explorace doposud neprozkoumaných míst v jeskyni Skalarjevovo brezno, zaměření nových objevů,filmová a fotografická dokumentace. Na cestu jsme po dvou odkladech vyrazili 12. ledna v brzkých ranních hodinách, kolem poledne jsme dorazili do Bovce ve Slovinsku. Na parkovišti přebalení materiálu a výjezd lanovkou k horní stanici na Kaninském podi ( 2600 m n. m.) Odsud se již musí materiál do kempu transportovat pěšky. Se vším na zádech se vydáváme směr Dom Petra Skalarja. Cesta je již vyznačená a v nejprudších místech zabezpečena fixním lanem. Po cestě potkáváme zbytek účastníků, kteří transportují materiál do kempu. I my se ještě jednou vracíme do půlky cesty pro zbylé vybavení. Zbytek odpoledne a večer trávíme třízením věcí a vybavováním povrchového kempu.
Na středu je plánovaná lokalizace vchodu a jeho zpřístupnění.Zhruba po hodinovém průzkumu povrchu je určeno místo, kde se bude kopat. Po prokopání zhruba pětimetrového sněhového tunelu se dostáváme na vytátou skálu. Vchod je však ještě dalších 5 metrů pod námi. Zhruba po 5 hodinách práce se daří vchod jo jeskyně pohodlně zpřístupnit a vybavit fixním lanem. Zbytek dne trávíme balením materiálu na sestup a vařením. Ve čtvrtek ještě dobalujeme vše potřebné a chystáme se na sestup do podzemního bivaku v galerii Sleeping dragon ( -560m). Zhruba kolem poledne zalézáme pod zem. Cesta na bivak nám zabírá téměř 10 hodin. Množství transportovaného materiálu je více než velké a na každém užším místě sme nuceni si transportní vaky podávat řetězem. Takže například průlez meandru Strela, normálně trvající tak 30 minut, nám trvá 2,5 hodiny. Chvíli po deváté hodině večer se dostáváme do bivaku Sleeping dragon, který je postaven na hraně nejmohutnější šachty v jeskyni – Rolling Stones (-300m). Po problémech s nalezením zdroje vody vaříme a vybalujeme materiál. Poté již jdeme spát. Zhruba v 1:00 nás budí příchod další dvojce. Ve stanu jsme již v 7 což je tak nejvíc, kolik je momentálně možné.
Páteční ráno je ve znamení domluv co, kdo, kde a jak. Nakonec se já a angličan Tony vydáváme ke koncovému závalu v horizontální chodbě Sleeping dragon s pokusem o nalezení cesty skrz. Dala s dalšími dvěmi členy odchází fotit do šachet Mlajši brat a Klimkina jama. A zbylí dva se snaží o zluxusnění bivaku, což se jim daří na jedničku. To samé se ovšem nedá říct o našem pokusu o nalezení cesty skrz zával. Zhruba po 3 hodinách to vzdáváme a jdeme zpět. Po cestě se aspoň snažíme dívat po dalších možných směrech. Při přechodu přes kamenné dno si všímáme menší díry (20 krát 10 cm) mezi bloky. Zkoušíme tedy vhodit kámen, který se ovšem pouze párkrát odrazí a není nic slyšet. Jdeme tedy dál. Zhruba 10 metrů od díry však teprve uslyšíme jak dopadnul.Vracíme se tedy zpět a zkoušíme to znovu. Už není pochyb, stojíme na suťové zátce a pod námi je další šachta. Natloukáme dva nýty a jištěni se snažíme zával pod námi rozebrat, což se zhruba po hodině daří. Zjišťujeme, že celou dobu jsme se procházeli pouze po metrové vrstvě, mezi sebou zaklíněných bloků:) První jde dolů Tony, vystrojuje cestu zhruba do hloubky 70m, kde mu dochází lano. Poté jdu s dalšími 100 metry lana já. Při pohledu dolů je však jasně, že dnes to nestihneme. Necháváme tedy lana vyset na posledním nýtu a vracíme se zpět do bivaku. Dál bude muset někdo jiný, další den ráno se musíme s Dalou vydat na povrch. Zhruba kolem sedmé se vrací i ostatní a jdeme spát. Ráno nás dva má vystřídat skupina 6 chorvatů.
Chvíli po půlnoci však přichází nemilé překvapení. Chorvati už jsou tu! Nedá se nic dělat, zhruba po dvou a půl hodinách spánku se musíme vydat na cestu ven. Všichni už by sme se do stanu nevešli. Cesta na povrch nám trvá něco kolem 6 hodin. Ještě před svítáním vylézáme do neuvěřitelné zimy venku. Ještě vyfotit a honem do kempu kde se převlékáme konečně do suchého. Čaj na zahřátí, zabalit věci a jdeme na lanovku. V deset ráno už stojíme u auta na parkovišti a vyrážíme směr domů.
Expedice trvala po našem odjezdu ještě dalších deset dní a účastnilo se jí přes 20 osob z ČR, Slovenska, Slovinska, Chorvatska, Maďarska, Polska a Velké Británie.
přidal: Vojtin | přidáno: 31. 01. 2010 | poslední editace: 19. 01. 2013
