Postřehy z Tater 13. - 16. 9. 2014 | Chata pri zelenom plese
Jednou tak z rána, dupeme si do kopce,
batohy plné železa a v srdcích Vánoce.
Cílem je dolina, kde ve dne i v noci,
pomohou ti proti pádu jen friendi a čoci.
Na chatě při zeleném plese,
Zimou se tu každý třese
Netřese se tu jen ten,
kdo je chlastem posílen.
Kdo ví s morálem ven,
neměl by být námi zastíněn.
Je to ale alchymie
Nepomůže nám ani pivní chemie.
Tudíž strachy a obavy sbalíme
A vylízt husto-cesty zkusíme.
Ještě než se chmury uklidnili,
my do příkré stěny vyrazili.
Do kopce dupali, jak soumaři
Vyrovnali by se nám leda ohaři.
Vybrali si trojku a slezli ji jak nic,
Pak zjistili, že tý klasy bylo trochu víc.
Příště víc než do kopce,
pořádně číst si průvodce!
Ve třech ale v pohodě,
Užiješ si i ve slotě!
"Koněv jistíš?" "Jasně že jistím."
A další den zas do pětky,
už bez zrzavé kobětky.
Na Kozí vežu svérázně,
oba bez větší bázně,
Koněv čte raděj básně.
Na štandu hoví si v pohodě
Jištění nenechává náhodě.
Počasí přeje i nepřeje
Nevzdáváme se naděje.
Po pár délkách vrcholíme
Jak do doliny již však víme.
Tatranským čajem pořádně zalili,
To co v cestách ztratili.
Byly to jen kousíčky,
Malé lidské dušičky.
Když přidala se slivovice
Ztratili jsme toho více.
Když poté přišel Rum
Můžeš vsadit celý dům
Že jáva vrátí se na místo činu,
zkosí stěnu, spáru, širočinu
Časem...
Třetí den opět na sluníčku,
Vybrali jsme hezkou cestičku.
Morál ovšem nepřál nám,
Jištění dost nebylo,
V tomto koutě zavřem krám,
Začnem radši na bílo.
O pár set metrů vedle nás,
Hned po pravé ruce,
Krásný pilíř okouzlil nás,
V nesložité štrece.
Už se šinem vzhůru,
V hlavách písně elektrického pána,
Vzlínáme se stále výš a výš,
Sojosuky do nás padaj, jako mana,
Jen ty cos tam byl to pochopíš.
Zapsali Koněv a Dála
přidal: Dála | přidáno: 28. 09. 2014 | poslední editace: 28. 09. 2014
