Dolomity srpen 2009 | Dolomity
19.8.2009.06:35Jeseník Zvoní telefon?co?opravdu zvoní.Co se děje?Sakra ja zase zaspal?!„Ano?”„No zdar ,kde jsi?my jsme v tej Branej ,řikal si že tu nastoupíš.”-Lukin bude asi naštvanej-„hej Koněv sorry ja se včera v noci vrátil domů a teď jsem zaspal.”Hmm a je to tu hoďka spoždění a zase kvůli mně už při odjezdu tak to bude sranda.Brno.Tesko.Hilfák!Super nastupuje jediný člen čtyřčlenné posádky kterého jsem mi ještě nepodařilo naštvat-snad to tak vydrží napořád.„Tak co?V Talošce prší co ,takeže první čtyři dny Osterreich jo?”Přesně jak řekl tak se stalo.Breithorn-“Ende Nie“. Ráno mlha ,kape ,no humus.co budem dělat?„Jedem se strestat na nějaký skalky hory jsou dnes pasé.“Tak jedem,co myslíš najdem?No nakonec jo.Brück –Klettergarten.Hezký vápno,hezky odjištěné ,lišty totok vonok.Nojo ale tohle není to proč jsme tu.Večer za hezkého počasí se vracíme pod Ende Nie vypadá mokře ,uvidíme ráno. Tak co?Je krásně ,vyrážíme.Nástup asi 1,5hod.-kopec jak chceš ,někteří jdou do trenek . Cestu jdeme o délku za sebou. „Hej koněv aspoň nezabloudíme“ To sice ne ,ale cesta byla v některých místech tak mokrá, že jsme museli 5 délek oblézat a to nás hodně zdrželo a nakonec jsme se museli v 23.délce z 38 rozhodnout pro sestup.Sklamáni jsme se dostali k autu asi o pulnoci.Tož první cesta, první pytel. Zrychlený přesun směr Kortina Itálie, nakoupit a smažit to Felinou na Tre Chime.V kopci asi třikrát stojíme, prý vaříme….ale k jídlu jsem nic nedostal. Vztávačka v 5:00 ,Comichy na Chimu Grande.Budeme první v nástupu –to jsme si jen mysleli.Před námi už nastoupili 3 dvojky a pod cestou čeká další –to bude zase sranda .První dvě délky solo,pak hodina a nějaký drobný čekání na polici.Dobrý před námi 7 klíčových délek pak už je to prý „laláč“.Jenže to bysme opět nebyli my kdybychom nebyli pomalí a nezabloudili při sestupu.Nicméně aspoň to není pytel. Další den rest ,koupačka v jezírku,Lukáš chce abychom byli v další cestě rychlejší ,proto se asi nekoupe.Krávy ,krávy jaksi vlastně povídate?no v noci v bouřce hodně bučíme a běháme kolem stanů.haha. Cassinova cesta na Chimu Ovest se obešla bez výrazných problémů ,bohůžel jsme se v nejtěžší délce museli uchýlit k hákování. Druhá dvojka vyběhla Demuthovu hranu jako nic a ještě za světla jsem se sešli u auta. Žlutá hrana.„ kluci co to lezete?“„Žlutou hranu.“-„jooo?,no žlutá je támhle“Co je to zas za vtip, ptám se sám sebe ,topo sedí.Aha no bohůžel nás nenaučili pořádně číst a lezeme Cassinovu cestu na Chimu Pikolisimo.Záměna topa, to stává asi jen opravdovým fajnšmekrům. Další den se kvůli počasí přesouváme na Cinque Tori (Žlutá hrana nám zůstala na příště)-Krásná oblast ,sportovní i více delkové cesty ,oproti předešlím dnům sice těžké ale oddychovější lezení.vybírali jsme si cesty max.do VIII+ UIAA.těžší bychom nacvičili ale v našem případě bylo lepší nalézat metry na první, druhý pokus. Ve čtvrtek 30.8.večer jsme se vydali domů.„Sakra Lukáši proč jedeš tím bazénem ?aha to jen prší ,tak to můžu spát dál,ale dávej pozor na ty dvě červený světýlka co jsou před náma.Taky neviš jak daleko od nás jsou??“ PJOT® Koněvův pohled: V neděli 19.července jsme se v brzkých ranních hodinách sešli u nemocnice a vyrazili jsme směrem Ósterreich přes Brno v našlapaném voze Škoda Felicie 1.3. Cestou jsme se v Brně stavili pro Hilfáka a pro potřebné potraviny. Po nákupu sme to nasměřovali konečně k cílové stanici, a tou byla hora ende nie.Měli jsme krásné přespání vedle odpočívadla poblíž zmiňovabé hory. Byli jsme ještě zkontrolovat přístup k cestě. Byl to asi největší krpál, který jsem kdy šel, ale cestu hltaly mílové kroky našich nohou. Po asi 3/4 hodině, jsme se dostali k myslivně na paloučku, který byl vidět už od cesty. Cesta vypadala gargantuovsky. V pondělí 20. ráno nám počasí zdělilo, že dnes nebude ten pravý den, tak jsme se vydali do Brücku na místní skalkařskou oblast. Tam jsme si dali pár cest, i nějaké více délkovky, na rozlez. Úterý 21. nám počasí dalo zelenou.Nástup nám trval trochu déle než bylo v průvodci, ale to nevadilo, protože jsme byli na nástupu relativně brzy. Cesta byla sice celkem mokrá, ale díky luxusnímu tření místního vápna, to nehrálo moc velkou roli. Prvních pár délek ubýhalo vcelku rychle,ale pak nastaly první problémy a to se zbytečně dlouhýmy traverzy a kyvadlovým traverzem. Pak přišli nějaké délky, co byly tak mokré, že jsme je nelezli.Začli jsme oblézat a pak přišlo několik traverzových choďáků co jen zdržovaly a žádná výška se nenabírala.Nakonec sme několik délek před vrcholem cestu opustili. Nastal ldouhý sestup a přišli jsme až k půlnoci celkem vyčerpaní. Středa 22. byla pro nás 1. odpočinkovým dnem, který jsme zneužili k přesunu do Itálie a nákupu v Cortině. Na TRE CIME jsme odpočívali a chystali se k výstupu na Cime Grande a to comiciho cestou. Čtvrtek 23. začal kurevsky brzo(3:45)Po snídani sme se vydali plni radosti, že jdeme tak brzo a budem ve stěně určitě první k nástupu. Pod nástupem bylo asi 12 lidí, my asi 4. a 5. Rakušani donutili španěle aby slezli a tak bylo o dvojku míň. Cesta ubíhala pěkně pomalu a člověk se mohl pěkně kochat pohledem do údolí, nebo se psychicky připravovat na nadcházející délky. Nalevo od nás lezli 2 dvojky silně exponovanou cestu. Klíčových 7 délek za sebou dalo člověku pořádně pokořit a pokud ste se ještě tahali s velkým báglem, měli ste co dělat abyste se dostali na vrchol. Vrcholu sme dosáhli jen pár hodin před setměním, takže jsme měli co dělat, ale naštěstí sme potkali nějaké italy, co nám řekli, že cesta dolů trvá max. hodinu a půl, my jsme to ale zvládli za dvojnásobek. Úzká rokle a velké firnovisko 100% nebylo v průvodci, ale nakonec jsme v jedenáct dorazili k autu. Pátek 24. nás probudili taloši už okolo deváté, což bylo na rest day celkem brzo. Ráno jsme jenom vařili a odpoledne jsme se vydali porozhlédnout po okolí. Skoro všichni jsme se vykoupali v plese pod CIME OVESP, což bylo krásné osvěžení. K večeru jsme se jen najedli a nachystali na další den. Sobota 24. začala zase hodně brzo. Měli jsme namířeno na CIMA OVESP. Lukáš s Pjotrem lezli via cassin a já s Hilfákem Demuthovou hranu. Demuthová hrana byla sice skromně odjištěná, ale zato nabízela pěkné 5kové lezení. Vrchol jsme dobylive tři hodiny. Naštěstí se neúspěch v sestupu už neopakoval. Neděle 25. byla opět v duchu odpočinku a nedělo se nic jiného než v pátek, až nato, že Lukáš vlezl do vody až skoro po holeně. Pondělí 26. jsme měli v plánu jít Žlutou hranu na CIMA Piccolo, ale kvůli zaměně topa jsme lezli malou cassinovu cestu na picollisimu. V cestě jsme byli první, což nám dávalo možnost zas tak nespěchat a lezení si spíš užít, ikdyž to bylo sobecké, protože za námi bylo ještě pár dvojek. Ale i tak jsme se moc neloudali. Cesta z vrcholu byla narozdíl od předchozích výhradně slaněním, což mělo být lepší, ale kvůli neustálle se pletoucím lanům, to spíš brzdilo. Cestou k autu jsme potkali nějakou expedici a zároveň jsme sloužili i jako turistická atrakce, těm pitomím talošům. V Úterý 27. jsme se kvůli počasí rozhodli, že se přemístíme jinam. Naše nová destinace byla CINQUE TORI. Jednalo se o horskou skalkařskou oblast. Cestou jsme nakoupili v Cortině nějaký proviant. Přístup k ní nám zabezpečila trpící felicie. Ještě ten den jsme šli lézt. Na rozlez sem s Lukášem lezl 5-ti délkovou 7- a papk ještě zkoušel jednu jinou 7-. Petr s Hilfákem lezl v naprosto hladkých plotnách. Večer jsme si trochu vypustili kouř z hlavy a šli spát. Když jsme usíali, byla obloha úplně vymetené. Ale asi za půl hodiny po usnutí, nás probudil brutální déšť. Narychlo jsme postavili stan a šli spát s mokrýma spacákama do mokrého stanu. Celou středu a čtvrtek jsme lezli na místní věže a tak. Ve čtvrtek odpoledne jsme naposledy jedli těstoviny a vydali se na cestu. V rajchu jsme si v obchodě koupili všelijaké blbosti k jídlu, chlebem počínaje, gumovíma medvídkama konče. V rajchu nás ještě zpomalila megální průtrž mračen. Pak jsme už jen stavěli v Brně vyhodit Hilfáka domů. Pak už nastala klidná jízda až do Jeseníku. Konec kokoti
přidal: Pjotr | přidáno: 31. 08. 2009 | poslední editace: 20. 02. 2011
