V střechách a převisech 2008 | Evropa
Po zimním boulderingu jsme všichni docela zesíleli a tak se naskytla možnost podívat se do střech i jinak než hákovacím stylem. Jako první nám s Pjótrem padl do oka střechovitý převis na Třech kamenech s cestou Sniper. Jarní pokusy aspoň mě nevycházeli a tak jsem musel čekat až do října, kdy jsem zjistil že nástup vlastně musím pro svou výšku řešit jinak a nakonec to klaplo...Nutno podotknout, že Pjótr se s problémem vypořádal už v létě a taky přišel na drobnou atrakci, a sice netopýra na liště před koncem střechy, který s úspěchem zopakoval i Jupa.....Další, tentokrát impozantnější doslova Střecha byla na Vyhlídce. Dá se říct, že jsme si ji nechávali tak nějak na později, až sme ji v létě zkusili....a neprošli (we´ve don´t find right beta). Na konci října to ale byla jiná písnička, oba dva v podstatě na druhý a třetí pokus střechu přelézáme, i když výlez nad střechou si řešíme každý po svém. Musím dodat, že cesta je opravdu impozantní a hodně vzdušná, ne však tak těžká jako bouldr v Sniperovi..... To už ale přišla zima a čekal jsem, kdy se opět postavím do žebříků. První příležitost se naskytla na Pálavě, ale tu jsem úspěšně promarnil, pač sem se ani neodlepil od štandu a nakonec zůstalo jen u volného lezení. Další hozenou rukavici jsem už ale zdvihl. S Jarkem sme si vybrali Cestu Broučků v levé části Martinky. Ze spodu vše vypadalo na správnou rozlízací cestu, realita byla však jiná....Nástup plotnou v pohorách se dal ještě vyzhybovat. Druhá nenápadná délka nám už ale sežrala všechny smyčky a to sme byli teprv ve vajíčku pod klíčovými pasážemi.... Jarouš však zřídil dobrý štand za asi patery hodiny a tak nám nic nebránilo pokračovat dál. Po dolezu na štand mi bylo hned jasné, že budem stavět. Po asi pětiminutovém boji s digitálními hodinami a balancování na Jaroušových ramenech si oddechuji a odsedám do nejmenší reep-šňůry a pak cvakám první skobu...Pak kousek po skobách a zas digitálky a nekonečně dlouhý nášah, který řeším lasovaním až po 20 minutách, pak zas výdech a dokonce jeden nohand. Poté opět dlouhý přešah, který opět řeším lasovací technikou a po dalších několika minutách stoupám opět výš. Skoby vesměs trčící aspoň z půlky většinou obvazuji co nejblíž skále a mnohdy se vyšťavuji na delší dobu a lezení se tak prodlužuje...Na konci už jen přešah, digitálky a konečně volně v travách na vrchol. Asi za půl hoďky dolézá i Jarek a tak po 4 hodinách zevlení na 30 metrech si vychutnáváme pohled do krajiny a zaráží nás odvaha a především technická zdatnost prvovýstupců, kteří cestě dali pouze klasické A2, přičemž některé pasáže si bez háčků ani nedokážu představit.....Navíc doufám, že si cestu jednou vylezu volně.... Klasické hákování v jeskyni M-2 letos přineslo i ovoce a tak sme se dohákovali do nových několika dómů a síní. S nástupem stylu kaňoning v Žlté vetvi a Pireho pádu komínem sme si toho všeho ale užili až nad hlavu. Před blížící se Macochou ještě Býčina s cestou Řetězová reakce. V počátku pouze skoby a hodiny, trochu volného lezení, nepříjemný krok přes háček a dolez na štand. Jarouš místo s háčkem navíc přelézá volně, címž naší snahu degraduje na jakousi onanii s přepínáním se do poměrně jistých bodů a občasného lezení. Druhá délka je na Jarkovi a statečně bojuje i když v závěru naleze do vylezu Pornovztahů a horko těžko se dostává ke správnému slaňáku...Hodnocení: spíš rutina a dost volného lezení, ale to už přichází termín na pana M...... Macocha, tu není potřeba nijak komentovat. Moooooc velké střecha, onanie, občas psycho a čajíček, nebo tyčinka a onanie. Letos sme vybrali cestu Příklepový strop a Jarouš byl navíc v Macoše poprvé. Jízda s Jarkem Fanoušem, který měl prošlou technickou, byla za poslechu hecující hudby Doorsů (pankáče furt v autě nemá) docela příjemná a navodila dobrou atmosféru. Na Skalním mlýně se potkáváme s Weissříkem a čekáme na další dvojku (Janek a Roman). Pavel říká něco o tom, že střízliví to nikdy nikdo nelez, a tak po vzoru ostatních i my s Jarkem připíjíme na úspěch. Janek nám ještě říká něco o tom, že je to lehké a ať nezapomenem ve výlezu nad jeskyní stloukat skoby se stoppery (čehož se i trochu lekám, pač sem to zatím nešmelil) a pak zvládnout v klidu poslední volnou délku a máme to doma..... Od Punkevek máme odvoz lodičkama (jaký luksus!!) a s Jarkem konstatujeme, že i dybychom nelezli, tak už teď to stojí za to! Potom nezbytné přípravy a hurá na to....První délka je spíš rozlézací, místy tutový frend, a už je Jarouš na štandu. Dál je to ale jiná liga...Spára pod stropem a jen na frendy, místy přiznávám, že bych si do nich nesedl ani dva metry nad zemí, ale v té apatii to nějak nevnímám. Dochází matroš a tak štanduji dřív za zhnilí nýtek a čekám co bude dál...Jarek některé frendy vytrh (což nechápu, pač sme stejně těžcí) a po chvíli mě přelézá a dohákovává na správný štand. (To už nastupuje i Martin s Piňonem do naší cesty.) Dál je to kousek nýtovaný žebřík, pak dvě skoby a pak si babo raď sám...Občas dám skobu, dojde i na háček.Před dlouhým nášahem však ani háček nepomáhá, lasovat nemám co a tak s totálním vypětím cvakám erární abalak až po půl hodinovém boji.....Pak kousek dobrý, krok před štandem pád do odsedu (nedoporučuji), na místě výlomu vznikla spárka na tutový mikrofrend a tak s lehkou bolestí zad dolézám k nýtům.....Jarek nemá problém a za chvíli vybojuje i poslední metry do jeskyňky, kde potom konstatujem, že dnes je všemu konec....Sjezd dolů, večeře, rozmluva s Martinem a Piňonem a tak....Druhý den po onanii do jeskyňky vychází klíč na mě a tak du (to už Martin s Francoisem konstatují, že je lépe na zemi a jedou do Jesu)....Po dlouhém hledání nic nenacházím a přenechávám Jarkovi, ten nachází nenápadnou spárku na nožovku, pak další a už je v nýtku....Po chvíli zjišťuje že neví jak dál, popisuje situaci a ja si vzpomínám na stloukání...Jarouš přitluče skobou stopera do dírky a po chvíli odhodlávání pokračuje dál...Já pomalu usínám a vzbudí mě až rachot a nečekané přiblížení Jarouša k jeskyňce. Je jasné že něco vyrval, překvapuje mě však že najednou vyrval oba hroty které držel a dokonce i smyčku obhozenou za hrot ve kterém jednou nohou stál....Po otřepání pokračuje dál a onedlouho už mě volá na štand. Stlučený stopper je opravdu tutový a všechny nebezpečné hroty vyrvané, taže pohodlně dolézám.... Další délka je opět spárka, s více méně skobování na nedotlučených skobách, traverz v hladké stěnce a dolez ve spárce ke štandu...Těsně pod štandem se kladivem trefím do prstu, jenž svou nasranost projevuje tím, že nechce přestat krvácet a tak dalších 10 minut ho tisku k bikině aby přestal...Pak je vše bez problému a v nočním šeru za mnou dolézá Jarek. Shodnem se na návratu na zem a pokračování necháváme budoucnosti.... Na zemi se nám Pavel nabízí, že nám na zítra pučí 50metrovou statiku, abychom mohli místo onanie naslaňovat z vrchu. Taky se usmívá nad tím, že po dnešním dešti bude poslední délka skutečná lahůdka a že možná nebude špatné aby si prvolezec po vzoru Zobana připevnil statiku na sebe a v nejistých chvílích si tak pomohl....Nálada v base kampu se aspoň z našeho pohledu lepší a druhý den hned z rána už stoupáme kolem Salmovky na dolní můstek a potkáváme se se Stoupou, kteří řeší kudy vést jejich novou cestu, aby nenalezli moc do Příklepu...Po diskuzi o tom kudy cesta vede se odebíráme nad klenbu a slaňujem na poslední dosažený štand. Další délka je na Jaroušovi a není moc náročná, závěrečné rádoby A3, je dokonce za hubičku a tak se už pomalu vidíme na vrcholu.....Poslední délka – 5A1, to by neměl být problém, že....A1 je opravdu více méně vpoho, ale ta volná část....totálně mokrá plotýnka s bahnem, na které se v pohorách nemůžu udržet...Vzpomínám na statiku, ale ta je někde u Jarka, a tak se musím spolehnout na svou vůli....Nikdy bych neřek jak můžou být 4kové kroky vydřené, navíc v změti volných bloků a věžiček.....Nýtek na konci je opravdu útěcha, ale dalších 15 metrů na vrchol nevypadá zadarmo...Volné lezení v konečně suché spáře je zpočátku i pěkné, dál ale ubývá chytů a přemýšlím, jak to mohl Šmíd lézt s jednou skobou....Na konci se snažím zatlouct skobu a hákovat (už bez žebříků, ty sem nechal u nýtku), vypadá že drží, ale pod tlakem se pomalu ohýbá a já spíš touhou se snažím dostat výš a skáču po madle (které však jako volný odštěp drží pouze v jednom směru, což sem naštěstí ve zlomku sekundy pochopil) a plahočím se k skobě pod závěrečným výšvihem....Vzpomínám si, že Pavel říkal cosi o tom, že nejít nahoru, ale zpět a doleva....Žumarující jeskyňáři mě ubezpečují, že za hranou je opravdu jakýsi plíšek ve tvaru nýtu a tak se mermomocí snažím dostat k němu...Nýtek je dobrý a pár kroků nad ním je taky vpoho, jěště pár skob, stopper (už ani nezkouším jestli drží) a konečně kořen, druhý a pevná zem!!!!! Po dvou hodinách nadávek konečně můžu křičet a zřizuji štand...Jarouš pomalu pokračuje k vrcholu a k mému překvapení nadává taky...Pak ještě minuta hrůzy – protažení lana, obrovský rachot a řev – pak zjišťuji, že Jarek vyrval madlo držící jen v jednom směru, potom co zjistil, že skoba pod ním nedrží....a tak málem výlomem zrakvil pod náma lezoucího Stoupu a další lezce...O pár chvil je už ale pod stromem a po náročném průlezu se sviňou je na hoře taky! Celkem tedy 23 lezeckých hodin, ale kupodivu žádné nadšení...Později se navíc shodujem, že kromě výlezu z jeskyňky je poslední délka také klíčem k cestě...Navíc se od Pavla dozvídáme, že sme si mohli vzít lezky (což sme v domnění, že prvovýstupci taky lezli v pohorách neřešili) a že máme teprv asi 8. přelez této cesty na vrchol. My se ho jen ptáme, jestli byly mentálně v pořádku při přelízání této cesty, ale jinak sme mu moc vděční a doufám, že se ještě párkrát potkáme....Večer už jen cesta na žúr a veselení s dalšími lezci až do pozdního rána!!! Posledním velkým questem tak zůstala v lednu Vojtinem ztvořená Střecha sklepa. Což je jasně definovaný problém stropem na jeho bouldrovce. Pár smyček, sada frendu a tři karabiny stačí k jejímu sólo přelezu. Více méně je to vpoho, frendy drží, místo háčků se dává karabina za zub, ale těsně před koncem mě na delší dobu zastavuje divně otočený chyt který asi 20 minut omotávám, než do něj zkouším sednout (na skále krok klidně i za oldschool A3)....vydržel a pak už jen dolez a druhý a nakonec i poslední přelez je na světě..........a teď už hurá na skály a do stěn! Lezbě zdar!!!
přidal: Asu | přidáno: 20. 08. 2008 | poslední editace: 20. 02. 2011
