Tatry, Zlomiska, červenec 2008 červenec 2008 | Tatry,Zlomiska
Tatry jsme plánovali již delší dobu, ale správná chvíle přišla až na začátku června. Z Jesu jel Pjótr, Vojtin a já a v Olmiku se přidal můj hákovací partňór Jarouš (ta k. růžová). Jelikož seděl po delší době v autě vzadu použil všechny možné urychlovače, výdatně pomáhal i Pjótr, a oba tak skončili naprosto kantáre (navíc zvládli udělali i nehorázný bordel v cáře)...Na Popradské jsme dorazili pozdě, ale na terase bylo místa habaděj. Ráno vstali i ožralci a mohli sme tak vyrazit směr Železná brána. Tempo bylo rychlé a to i přesto že Jarouš (ta k. růžová) šel jen v sandálích. Za to že si nevzal pohory bych mu dal do držky, ale za bezproblémový výstup i sestup firnovým polem v této obuvi má můj obdiv. Pod Vých. Železným štítem padla domluva, že ožrani pudou na Tilleho hranu a Vojtin se mnou prubne Kývalu. Borci se Tillem i přes první rozchrastanou délku prošli, ale my s Vojtěchem sme museli bojovat. Nástupový bouldr ve vlhé spáře jsme nezvládli a museli háknout, za to druhá délka i přes nepřízeň podmínek šla dobře. Byl to traverz v hladké plotně, s delším odlezem, ale zato s luxusním štandem v mokré spárce. Škoda, že jsem sebou neměl sedačku, abych nemusel vyset ve vzduchu...Třetí, klíčová, délka nebyla na volný přelez moc realizovatelná a tak se výdatně hákovalo (shybovalo) na skobách. Vojtěch, i přesto, že to byla jeho první tatranská cesta zabojoval a vyběhl nahoru v pohodě. Další délky už byly naštěstí suché a tak se začalo bojovat v traverzech v hladkých plotnách. Krišákov variant přímo výlomem nepřipadal v úvahu, pač traverz v nejistém rajbuňku s jistou držkou jsem podstupovat nechtěl a tak se pokračovalo původní cestou, traverz dolů plotnou a pak nad převisama doleva a přímo hore hladkou, krásnou plotnou s skoro žádným jištěním. Poslední délka se nesla ve stejném duchu a hrana na vrchol už byla doslova zadarmo. Pjótr se mezitím nahecoval ještě do nové cesty Blade runner a měl nakročeno k prvnímu opakování. Nejtěžší fleky zvládl, ale psychika a únava ho přinutili se vrátit.
Večer na terase nás čekal jakože turista (bezďák se sáčkem plným Davidovek a kletrem pro výstup na Rysy). Překvapil nás, že celou chladnou noc přežil pouze v skorosvetru bez jakýchkoliv dek a spacáků jen tak na zemi. Hold jsou jiní typové co umí bivakovat každý den... Další den jsem musel borcům ukázat pověstné Ošarpance. Pjótr s Vojtinem prubli klasický rajbuňk v Plškovi a my s Jaroušem (tou k. růžovou) se pokusili o Teoretickou mechaniku. Když ale Jarouš (ta k. růžová) v první délce místo trojkového pilíře natrefil na 7čkovou plotnu se dvěma nýtama, pokračovali jsme rači dál cestou Hrana platní na terasu.
Po obligátní výměně lezců se Vojtin s Jaroušem (tou k. růžovou) pustili do hřebenovky Ošarpanců a my s Pjótrem do Kývaly v západní stěně. První délku jsem probojoval na naprosto nelogický štand já. Jednalo se o nádherné lezení podél hladké spáry a obligátním traverzem dolů skrz hladkou plotnu. Po dohodě s Pjótrem jsme se pak na štandu dohodli, že pudem radši lehčí variantou přímo ke třetímu štandu. Pjótr se tak musel vypořádát kvůli vlastní blbosti s hc rajbákem, kde nešlo sejít zpět a jediná cesta byla nahoru. O další půlhoďku už ale vysel naprosto psychicky zdeptán na štandu a čekal na mně. Těžké místo se dalo logicky obejít o metr vlevo a tak jsme mohli pokračovat nahoru. Sotva jsem ale nastoupil do bouldru nad štandem začali se dít jiné věci. Extrémista Miro ve vedlejší Cestě Invalidov vytočil brutální držku a skončil skoro v náručí jističe. Hrůzostrašný pád odnesli pouze zuby a trochu ruka. Snaha pomoct borcům aspoň při setupu nás nahecovala k rychlejšímu bojování v hladké stěně. Po dolezu na hranu sme ještě navíc potkali naše borce, keří už pelášili dolů a tak mohli Slovákům pomoct místo nás....
Poslední den už byla znát únava a tak místo výstupu do Zlomísk jsme se vybrali do Galérie Ostrvy. Pjótr s Vojtinem se pustili do klasické 5+ na Levé věži a my s Jaroušem (tou k. růžovou) do Diešky. Cesta byla sice těžká a neuvěřitelně pískařská, ale opravdu pjekná! Touto cestou jsem s Jarkem (tou k. růžovou) navíc společně docílili Dieškovy trilogie – kromě této cesty ještě Velký pavoučí výstup na Pálavě a Strechu Slovenska na Maníně. Pjótr s Vojtinem se nakonec taky úspěšně dobojovali do kosovky a kvůli nemožnosti najít sestup se museli proklečovat až ke slaňáku z Diešky. Potom co jsme všichni úspěšně sestoupili na značku se přihnal déšť a my už se těšili domů a taky na to, že pár dní neuvidíme lano a železo.... Lezbě zdar!!!
přidal: Asu | přidáno: 31. 07. 2008 | poslední editace: 20. 02. 2011
