Větrná hůrka 22.3.2008 | Větrná hůrka
V sobotu 22.3.2008 jsme se rozhodli pro nově objevené bouldry v Kobylé,malé vesničce kousek od velkoměsta Žulová.
Po strastiplné cestě,kdy jsem si vyzkoušeli jízdu v šesti lidech v opravdu malém autíčku ,rally Tomíkovice –Větrná hůrka, vyprošťování vozidla a na vlastní kůži pohádku o Jeníčkovi a Mařence,jsme se dostali na místo. Několik malých věžiček nás ohromuje , podobnost charakteru skály s pískovcem nás nutí k nostalgickému vzpomínaní na letní období pískovcového lezení,jen kdyby to sakra bylo o něco vyšší .No nic se nedá dělat, výška není jde se bouldrovat. Panenskou žulu,která dosud nebyla poznamenána náporem nadržených lezců,již ojížděli dva mužici Koněv a Asu. Lezou už od rána, ale sil mají ještě na rozdávání.S naším příchodem se ozývá mohutný výkřik zlosti.Co se děje?Aha,už nám svitlo, Asu se pokouší vylézt na jeden z vrcholků stěnou která připomíná ne zrovna lehký rajbák někde v Adršpachu. Po úporném snažení slevuje ze svých požadavků a zkouší bouldr s hranou.Několik pokusů ,vyčistit stupy,vydýchat a….MÁ TO!cestu“Buchar“ ohodnotí jako 6c+ a po té co ji vybojuji i já se shodneme že je to díky drolivému charakteru skály nejtěžší rajbák který jme kdy lezli. Kuba zabojoval ve svém projektu „cesta ke hvězdám“ a v cestě „keny“ která dostala svůj název díky krvi kterou na skále Kuba nechal při jednom z pokusů.Ačkoli obtížnostně lehčí cesta než buchar nikomu kromě Kuby a Krafta se nepodařilo ji zdolat. To že na „Větrné hůrce“ nešlo jen o hrocení a vylepšování našich dovedností dokazovali lehčí ale pěkné cesty, zválšť pak jeden rajbák, který se většina pokoušela vylézt i bez rukou a také malý otvor v jedné z věžiček který jsme se pokoušeli jeskyňářským stylem prolézt. Okrasou dne byli naše děvočky Markéta a Iva které tomu dali taky co proto. Skvělou práci odvedli i kluci s JFT Pire, Rogul a Vojta kteří jako vždy ukázali že lezení jim není vůbec cizí. Nejvíce však zabojoval Vojta který vylezl Koněvovu Cestu ke hvězdám nejhezčím stylem a mimo nejtěžší prásky všechny bouldry.
Někteří se už ohřívají v u ohně ale Dva Kokoti ještě pořád hrotí téměř do západu slunce zejména v o něco lehčím než obávaný Buchar zato vytrvalostním bouldru(panychida 6a+). Ale nakonec se všichni scházíme u dobré klobásy s kari sračkou na chlebu a hodnotíme celkově vzato stoprocentně úspěšný výlet.
Zvláštní poděkování patří Rogulovi ,Vojtovi ,Piremu a samozřejmě taky holkám kteří do našich výletu ne poprvé vnesli pohodovou atmosféru?
přidal: Pjotr | přidáno: 22. 03. 2008 | poslední editace: 20. 02. 2011
